CZ.1.07/2.3.00/09.0209

V rámci 4. mezinárodní studentská konference plné barev proběhnou ve čtvrtek 18. dubna 2013 v 18 hodin dva workshopy zaměřené na biomechanickou analýzu pohybu s následujícími názvy:

  • 3D kinematická analýza a dynamická plantografie
  • Izokinetická dynamometrie

Hlavní menu

Náhled fotogalerie

PDF Tisk Email

Použití 3D kinematické analýzy u osob s valgózní deformitou palce

 

Hallux valgus

Hallux valgus (dále HV) je komplexní progredující trojrozměrná deformita přednoží, charakterizovaná valgózním postavením palce, zvýšenou varozitou I. metatarzu a mediální prominencí jeho hlavice. Celý palec je rotován nehtovou ploténkou mediálně. Velikost intermetatarzálního úhlu se za fyziologických podmínek pohybuje v rozmezí 0–14°, přičemž úhel valgozity palce nepřevyšuje 16° (viz obr. 1). Za mírnou deformitu je považována valgozita mezi 17–25°. Valgozitu mezi 26–35° hodnotíme jako závažnou a překročí-li 35°, bývá sdružena se subluxací I. MTP kloubu (viz obr. 2) (Lorimer et al., 2005; Dungl, 2005). Rozvíjí se postupně na základě spolupůsobení biomechanických faktorů, strukturálních anomálií, systémových onemocnění, dědičných predispozic, nošení nevhodné obuvi. Úzce souvisí s dalšími změnami na noze podle etiologie, délky trvání a závažnosti dislokace. Vyskytuje se spolu s narušením příčné klenby, které se projeví rozšířením v oblasti hlaviček metatarzů, kladívkovitými prsty a změnami v distribuci tlaku pod hlavičkami metatarzů, které mohou vést k metatarzalgiím (Gaines, Halebian, 1983; Torkki, 2005). Naruší se základní funkce nohy, tzn. bazální opora ve stoji, absorpce a přenos zatížení při chůzi. Tato deformita nemusí mít žádné následky, ani působit obtíže. V mnoha případech si ale pacienti s HV stěžují na úporné bolesti v oblasti I. paprsku, obtíže při chůzi, problémy s výběrem obuvi v důsledku rozšíření přednoží a často bolestivé exostózy v oblasti MTP kloubu palce. Odborníka bohužel mnohdy vyhledají až v pokročilém stádiu deformity, kdy jsou možnosti konzervativní intervence značně omezené. V těchto případech zpravidla nezbývá jiná alternativa něž přistoupit k operativní korekci. I po úspěšně provedeném zákroku však často dochází k recidivě deformity se současným nefyziologickým zatížením nohy.

 

Obr. 1. Hodnocení úhlů I. paprsku nohy: A – úhel valgozity palce, B – intermetatarzální úhel, C – úhel mezi osou diafýzy a hlavičky I. metatarzu (DMAA) (upraveno podle Robinson, Limbers, 2005).

 

Hodnoceni_uhlu

Obr. 2. Hodnocení kongruence kloubních ploch MTP kloubu palce: A – kongruentní kloub, B – deviace kloubu, C – subluxace kloubu (upraveno podle Frank, 2009).

 

  Hodnoceni_kongruence

Chůze u osob s HV

Předpokladem správné funkce nohy je funkční stabilizace I. paprsku. Valgózní deformita palce se vyznačuje narušením dynamické stabilizace I. paprsku a kontaktu kloubních ploch I. MTP kloubu se sezamskými kůstkami (Lorimer et al., 2005). Palec a I. MTP kloub spolu s plantární aponeurózou hrají největší roli v přenosu zatížení při chůzi. Hlavní funkcí plantární aponeurózy je stabilizace podélné klenby. Její narušení vede k nadměrné pronaci nohy (Huang, Kitaoka, 1999; Waldecker, 2004). Pronace při chůzi umožňuje absorpci reakční síly z podložky. Nadměrná pronace má za následek zvýšený rozsah pohybu středonoží, který snižuje stabilitu a brání resupinaci a vytvoření rigidní páky, což může narušit propulzi. Provedení propulze vyžaduje přibližně 65° dorzální flexi v I. MTP kloubu. Rozsah dorzální flexe palce je však pouze 20 až 30°. K získání zbylých 40° pohybu je nezbytná plantární flexe I. metatarzu. V důsledku nadměrné pronace chybí potřebných 65° dorzální flexe a na I. MTP kloub působí intenzivní síly, které vedou k rozvoji HV. Je-li přítomna hypermobilita v oblasti nohy, dojde v důsledku nadměrné pronace k vychýlení I. metatarzu mediálně a palce laterálně a k rozvoji HV (Frank et al., 2009).

Z pohledu posturální ontogeneze souvisí HV s problémem funkční centrace, resp. decentrace kloubu (Kolář, 2001). Porucha centrace a stabilizace MTP kloubu palce u valgózního palce neumožňuje optimální provedení odrazu nohy a odlepení paty. To se může negativně promítnout zejména v závěru stojné fáze v průběhu krokového cyklu. Decentrace jednoho kloubu vyvolá poruchy centrace ostatních kloubů. Z hlediska kauzality je možný disto-proximální efekt decentrované periferie na vývoj decentrace proximálně anebo opačný vývoj od centra k periferii, zejména v období růstu organismu (Kolář, 2001). Valgózní deformita palce může mít negativní vliv na provedení pohybu segmentů dolní končetiny a pánve, které může vést k přetížení vybraných oblastí.

V dostupné literatuře existuje velmi málo studií, zabývajících se vzájemnými dynamickými a kinematickými vztahy jednotlivých kloubních struktur nohy. Hallux valgus byl doposud vnímán pouze jako „statická“ deformita nohy. Menz a Lord (2005) nalezli významně nižší rychlost chůze a délku kroku, a také menší zrychlení u probandů s valgózní deformitou palce v porovnání s jedinci bez deformity či s mírnou deformitou. 3D analýza pohybu multisegmentového modelu nohy ukázala, že pacienti s valgózní deformitou palce využívají menší rozsah plantární a dorzální flexe především v závěru stojné fáze (Hwang et al., 2006).

Výsledky analýzy chůze u osob s juvenilní formou valgózní deformity palce, provedené na Katedře biomechaniky a technické kybernetiky FTK UP Olomouc, ukázaly, že i mírný stupeň valgózní deformity palce ovlivní provedení krokového cyklu chůze. Byla naměřena větší flexe v kyčelním kloubu, větší úhlový rozsah flexe v kolenním kloubu v průběhu švihové fáze a zároveň menší úhlový rozsah extenze v kolenním kloubu. Ve fázi počátečního kontaktu se pohyb v hlezenním kloubu vyznačuje výraznější plantární flexí (Janura et al., 2007).

 

Vyšetření chůze versus kinematická analýza chůze

U pacientů s poruchou funkce nohy, včetně HV, noha v mnoha případech funguje jako pouhá „pasivní opěrná plocha“. Adaptace na zatížení a jeho přenos při chůzi probíhá na úrovni kyčelního kloubu a pánve. Dle Hermachové (1998) se jedná o proximální typ chůze. Při vyšetření chůze si všímáme její rychlosti, délky kroku a rovnoměrnosti zatížení obou dolních končetin. V průběhu krokového cyklu sledujeme postavení chodidla na konci švihové fáze před úderem paty, jeho reakci při úderu paty, adaptaci na postupné převzetí hmotnosti a přenos zatížení v průběhu stojné fáze. U pacientů s HV bychom měli detailně vyšetřit především provedení odrazu v předšvihové fázi.

Pro možnost kvantifikace těchto změn lze využít vybrané biomechanické metody (kinematická a dynamická analýza), které jsou aplikovány při vyšetření zatížení nohy a pohybu dalších segmentům těla. Kinematické parametry pohybu můžeme určit pomocí 3D kinematické analýzy (VICON MX Motion Analysis System). Pomocí reflexních značek označíme jednotlivé segmenty těla, s doplněním bodů na noze (Plug-In Gait Full Body model, 15 segmentů, 33 reflexních značek). U pacientů s HV sledujeme především pohyb pánve a segmentů dolních končetin v průběhu krokového cyklu. Systém VICON je synchronizován s tenzometrickými plošinami Kistler (viz obr. 3). Synchronizace se silovými plošinami nám umožní určit jednotlivé krokové cykly a jejich fáze.  Analyzujeme časově-prostorové a úhlové parametry, reakční sílu podložky, kloubní moment síly a výkon.

Tyto metody lze použít v rámci komplexní diagnostiky poruch funkce nohy. Jejich cílená aplikace by mohla usnadnit volbu terapie a pomoci při  zhodnocení jejího efektu.

 

Obrázek 3. Předšvihová fáze krokového cyklu pravé končetiny u osoby s HV – VICON Motion Analysis systém synchronizován s tenzometrickými plošinami Kistler.

 

Predsvihova_faze


Použitá literatura

  1. DUNGL, P.: Ortopedie. Praha, Grada Publishing, 2005.
  2. FRANK, C. J., SATAKE, N., ROBINSON, D. E., GENTCHOS, C. E.: Hallux Valgus [online]. Available from: <http://emedicine.medscape.com/article/1232902-overview>. Updated: Sep 30, 2009.
  3. GAINES, S. S., HALEBIAN, J. D.: Juvenile Hallux Valgus. The Journal of Foot Surgery, 22, 1983, 4, 290–293.
  4. HERMACHOVÁ, H.: Jaké boty? Rehabilitace a fyzikální lékařství, 1, 1998, s. 29–31.
  5. HUANG, C. K., KITAOKA, H. B.: Biomechanical evaluation of the longitudinal arch stability. Foot Ankle Int, 14, 1999, s. 353–357.
  6. HWANG, S. J., CHOI, H. S., LEE, K. T., KIM, Y. H.: 3D motion analysis on the hallux valgus by using a multi-segment foot model. Key Engineering Materials, 326-328, 2006, s. 988-991.
  7. JANURA, M., CABELL, L., SVOBODA, Z., KOZÁKOVÁ, J., GREGORKOVÁ. A.: Kinematic analysis of gait in patients with juvenile hallux valgus deformity. Journal of Biomechanical Science and Engineering, 3,  2008, 3, p.390-398.
  8. KOLÁŘ, P.: Systematizace svalových dysbalancí z pohledu vývojové kineziologie. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 8, 2001, s. 152–164.
  9. LORIMER, D. L., FRENCH, G., O'DONNELL, M., BURROW, J. G., WALL, B. Eds. Neale's disorders of the foot 7th Ed). Churchill Livingstone Edinburgh, 2005.
  10. MENZ, H. B., LORD, S. R.: Gait instability in older people with hallux valgus. Foot Ankle Int.,26, 2005, 6, p. 483–489.
  11. ROBINSON, A. H., LIMBERS, J. P.: Modern concepts in the treatment of hallux valgus. J Bone Joint Surg Br, 87, 2005, p. 1038-45.
  12. TORKKI, M.: Surgery for Hallux Valgus. Academic Dissertation. Department of Orthopaedics and Traumatology, Medical Faculty of the University of Helsinki, Helsinki, Finland, 2005. [online] [cit. 2009-11-25]. Available from: <https://oa.doria.fi/dspace/bitstream/10024/2312/1/surgeryf.pdf>.
  13. WALDECKER, U.: Pedographic analysis of hallux valgus deformity. Foot Ankle Surg. 2004, 10, s. 121–124.
 

Archív akcí





Sofistikovaná biomechanická diagnostika lidského pohybu, 2009-2012
CZ.1.07/2.3.00/09.0209