Botek, Z., Gába, A., Lehnert, M., Přidalová, M., Vařeková, R., Botek, M., Langer, F.

Ve fotbale závisí výsledná činnost hráče v utkání na úrovni jeho technických, taktických, psychických a kondičních schopností a somatických předpokladech. Základním aspektem, od kterého se individuální výkonnost jednotlivce ve sportovních hrách odvíjí, je kondiční připravenost. Kondiční tréninkový program vyspělých týmů musí být specifický, tj. vycházet z důkladné analýzy požadavků sportovního výkonu na kondici (Hoffman, 2002; Holienka, 2005; Bravo, Impellizzery, Rampinini, Castagna, Bishop, & Wisloff, 2008). Mezi základní složky kondice fotbalisty, na které je v přípravě kladen největší důraz, jsou startovní rychlost a běžecká akcelerace, explozivní a rychlá síla, aerobní a anaerobní vytrvalost (Bradley, Sheldon, Wooster, Olsen, Boanas, & Krustrup, 2009; Psotta, Bunc, Mahrová, Netscher, & Nováková, 2006; Verheijen, 1998).

Cílený rozvoj kondice je zpravidla hlavním úkolem především v přípravném období, které se obvykle zaměřuje na vytvoření dostatečné kondiční úrovně, ze které mají hráči čerpat v průběhu soutěžního období. Obecně využívaným paradigmatem v rámci přípravného období je zaměření na všechny základní složky kondice. Takto koncipovaný trénink vyžaduje vzhledem k době trvání přípravného období souběžně uplatňovat více druhů adaptačních podnětů. Ačkoliv názory na tréninkové programy uvedeného charakteru nejsou zcela jednotné, ukazuje se, že jejich efektivita může být snížena (Smith, 2003; Fry, 2004; Barnes et al., 2008).

V naší studii jsme chtěli především posoudit změny vybraných motorických, funkčních a somatických parametrů u fotbalistů kategorie U19, kteří absolvovali dlouhodobě využívaný model tréninkového programu uplatňovaného v přípravném období.

Sledování bylo realizováno u hráčů dorosteneckého mužstva SK Sigma Olomouc kategorie U19 (n = 14; věk 17.81±1.66 roků; tělesná výška 180.57±4.69 cm, tělesná hmotnost 73.44±4.89 kg). Testování se uskutečnilo den před začátkem a dva týdny po skončení pětitýdenního tréninkového bloku. Měření byla provedena v laboratořích Univerzity Palackého Olomouc a na atletickém stadionu v Olomouci. Posuzovány byly startovní a akcelerační rychlost na úsecích 10m, 30m a 30m letmo, vertikální skok, izokinetická síla svalů kolenního kloubu a maximální aerobní kapacita.

Tréninkový program přípravného období, který je na klubové úrovni dlouhodobě používaný, byl upraven a při výběru tréninkových forem a metod byly akceptovány výsledky některých současných studií (Hoff, Kaehler, & Helgerud, 2006; Dupont & Berthoin, 2004; Helgerud, 2007; McMillan, Helgerud, Macdonald, & Hoff, 2005). Pětitýdenní tréninkový cyklus obsahoval celkem 35 tréninkových jednotek a 7 přátelských zápasů. Jedenáct z třiceti pěti tréninkových jednotek bylo primárně zaměřeno na rozvoj aerobní vytrvalosti. Zbylé tréninkové jednotky byly zaměřeny na rozvoj síly, zlepšení herních činností jednotlivce a na nácvik skupinového a týmového taktického jednání.

Tabulka 1. Základní statistické charakteristiky sledovaných motorických a funkčních ukazatelů a ověření významnosti rozdílů jejich hodnot mezi prvním a druhým měřením

Legend: PDK – pravá dolní končetina, LDK – levá dolní končetina, M – průměr, Mdn – medián, SD – standardní odchylka, d – diference, Z – hodnota statistického kritéria( Znaménkový test). Statisticky významné hodnoty (p<.05).

Z výsledků statistického ověření významnosti rozdílů testových skóre prvního a druhého měření motorických a funkčních předpokladů (Tabulka 1) vyplývá, že po absolvování pětitýdenního tréninkového programu došlo k signifikantnímu zvýšení hodnoty pouze v případě průměrné hodnoty 2max. Z hlediska významu pro herní výkon však považujeme tyto změny (zlepšení průměrné hodnoty testového skóre o 1.94 ml.kg-1.min-1) za nevýznamné. V případě izokinetické síly lze sledovat zvýšení hodnoty maximální moment síly při flexi pravé nohy o 3.93 N•m, zvýšení však je statisticky i věcně nevýznamné.

Možným vysvětlením stagnace sledovaných charakteristik kondice může být skutečnost, že mezi stimulací vytrvalosti a svalové síly docházelo k nežádoucím interakcím. Efekty tréninku síly mohly být v přípravném období negativně ovlivněny právě zvýšeným důrazem na trénink aerobní vytrvalosti a naopak. Orientační posouzení testových skóre u jednotlivých hráčů ukázalo na individuální odlišnosti ve změnách výkonnosti ve sledovaných předpokladech ve sledovaném období. Předpokládáme, že uvedené odlišnosti mohly být způsobeny rozdílností reakce hráčů na zatížení v přípravném období. Tréninkový program měl zřejmě více respektovat individuální potřeby hráčů (Fleck & Kraemer, 1987; Barnes et al., 2008; Reilly & Bangsbo, 1998). Fleck & Kraemer (2004) upozorňují, že negativní vliv na výsledky silového tréninku má souběžný trénink především, jsou-li oba typy intenzivní. Také Fry (2004) zdůvodňuje redukci efektu silového tréninku s vysokými odpory zařazením dalšího tréninkového obsahu s katabolickým efektem. Současně připomíná, že silový trénink může mít u hráčů odlišný efekt. Problémem vzhledem k vytvoření adaptací ve sledovaných oblastech může být také trvání přípravného období, které může být nedostatečné, a to i vzhledem k tomu, že nezbytná doba se může souběžným silovým a vytrvalostním tréninkem prodlužovat (Bompa & Carrera, 2005).

Vzhledem k našim zjištěním se domníváme, že použitý model přípravy, který využívá většina fotbalových týmů, není vhodný a že současné zaměření na rozvoj síly, rychlosti a vytrvalosti působí částečně kontraproduktivně a nevede k signifikantnímu zvýšení kondice hráčů. Je třeba se zamyslet také nad počtem tréninkových jednotek a náročností tréninkových podnětů v nich obsažených, neboť vysoký počet tréninků v přípravném období není kompenzován odpovídající regenerací. Ukazuje se, že by bylo vhodné navrhnout a ověřit nový tréninkový program pro přípravné období, který by více respektoval individuální odlišnosti mezi hráči, včetně vstupní úrovně jejich trénovanosti, důkladně využíval návaznosti a respektoval vzájemné ovlivňování tréninkových zatížení v tréninkových jednotkách a v tréninkových cyklech, včetně jejich facilitace (Wirth & Schmidtbleicher, 2007; Verheijen, 1998).

Výsledky studie potvrdily, že u fotbalistů, kteří v průběhu přípravného období absolvovali model běžně využívaného tréninkového programu, nedošlo k požadovanému zlepšení sledovaných parametrů. U žádného ze sledovaných ukazatelů nenastaly změny, které by mohly mít pozitivní vliv na herní výkon jednotlivce. Model přípravy, zaměřující se na současný rozvoj rychlosti, síly a vytrvalosti nevedl k očekávaným adaptacím a byl zpochybněn.

REFERENCE

Abernethy, B., Kippers, V., Mackinnon, L.T., Neal, R. J., Hanrahan, S. (1996). The biophysical foundations of human movement. Champaign, IL: Human Kinetics.

Arroyo, M., González-de-Suso, J. M., Sanchez, C., Ansotegui, L., & Rocandio, A. M. (2008). Body image and body composition: Comparisons of Young Male Elite Soccer Players and Controls. International Journal of Sport Nutrition and Exercise Metabolism, 18, 628-638.

Barnes, M. et al. (2008). Posilování od A do Z. Brno: Computer Press.

Bravo, D. F., Impellizzery, F. M., Rampinini, E., Castagna, C., Bishop, D., & Wisloff, U. (2008). Sprint vs. Interval Training in Football. Internationa Journal of Sports Medicine, 29(8), 668-674.

Bradley, P. S., Sheldon, W., Wooster, B., Olsen, P., Boanas, P., & Krustrup, P. (2009). High - intensity running in English FA Premier League soccer matches. Journal of Sports Sciences, 27(2), 159-168.

Bompa, T. (1999). Periodisation training for sports (4th ed.). Champaign, IL: Human Kinetics.

Bompa, T., & Carrera, M. (2005). Periodization training for sports (2nd ed.). Champaign, IL: Human Kinetics.

Dobrý, L. (2001). Efekty pohybového zatížení z hlediska principu specifičnosti. In D. Tomajko & H. Válková (Eds.), Sborník referátů z 3. Mezinárodního vědeckého semináře Efekty pohybového zatížení v edukačním prostředí tělesné výchovy a sportu (pp. 12-23). Olomouc: Univerzita Palackého.

Dovalil, J., Choutka, M., Svoboda, B., Hošek, V., Perič, T., Potměšil, J., Vránová, J., & Bunc, V. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.

Dupont, G., Berthoin, S. (2004). Training effect of short intermittent runs for soccer players. Journal of Sports Sciences, 22(6), 540.

Fry, A. C. (2004). The Role of Resistance Exercise Intensity on Muscle Fibre Adaptations. Sports Medicine, 34(10), 663-679.

Fleck, S. J., & Kraemer, W. J. (2004). Designing Resistence Training Programs. Champaign, Human Kinetics Publishers.

Fleck, S. J., & Kraemer, W. J. (1987). Designing Resistence Training Programs. Champaign, Human Kinetics Publishers.

Helgerud, Jan et al. (2007). Aerobic high-intensity intervals improve VO2max more than moderate training. Medicine & Science in Sports & Exercise, 39(4), 665-671.

Heyward, V. H., & Wagner, D. R. (2004). Applied body composition assessment (2nd ed.). Champaign, IL: Human Kinetics.

Hoff, J., Kaehler, N., Helgerud, J. (2006). Training and testing physical capacities for elite football players. Deutsche Zeitschrift für Sportmedizin, 57(5), 116-124.

Hoff J, Wisloff U, et al. (2002). Soccer specific aerobic endurance training. British Journal of Sports Medicine, 36(3), 218-221.

Hoffman, J. (2002). Physiological aspects of training and performance. Champaign, IL: Human Kinetics.

Holienka, M. (2005). Kondičný trénink vo futbale. Bratislava: PEEM.

Kraemer, W. J., & Häkinen, K. (2002). Strength training for sport. Oxford: Blackwell.

McMillan, K., Helgerud, J., Macdonald, R., Hoff, J. (2005). Physiological adaptations to soccer specific endurance training in professional youth soccer players. British Journal of Sports Medicine, 39(5), 273-277.

Malý, T. (2009). Účinnosť využitia metódy vonkajšieho doplnkového odporu k stimulácii acyklickej rýchlosti. Praha.

Psotta, R., Bunc, V., Mahrová, A., Netscher, J., & Nováková, H. (2006). Fotbal. Kondiční trénink. Praha: Grada publishing.

Reilly, T., Bangsbo, J. (1998). Anaerobic and aerobic training. Applied sport science: Training in sport. John Wiley. Chichester. Pp: 351-409.

Reilly, T., Morris, T., & Whyte, G. (2009). The specificity of training prescription and physiological assessment: A review. Journal of Sports Sciences, 27(6), 575-589.

Riegerová, J., Přidalová, M., & Ulbrichová, M. (2006). Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu (příručka funkční antropologie). Olomouc: Hanex.

Smith, D. J. (2003). A Framework for understanding the training process leading to elite performance. Sports Medicine, 33(15), 1103-1126.

Stone, Me.,  Stone, Mi. (2006). Recovery - adaptation: strength / power sports. Retrieved 21. 12. 2006 from the World Wide Web: http://coachesinfo.com/ category/strength_and_conditioning/270/.

Semiginovský, B. (1987). Fyziologické základy biotechnologie řízené sportovní přípravy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Sutton, L., Scott, M., Wallace, J.,  Reilly, T. (2009). Body composition of English Premier League soccer players: Influence of playing position, international status, and ethnicity. Journal of sports science, 27(10), 1019-1026.

Verheijen, R. (1998). Conditioning for soccer. Spring city: Reedswain.

Wirth, K., Schmidtbleicher, D. (2007). Periodisierung im Schnellkrafttraining Teil 2: Theoretische Grundlagen der Periodisierung und ihre praktische Anwendung im Schnellkrafttraining. Leistungssport 37(2), 16-20.

World health organization (2007). The challenge of obesity in the WHO European Region and the strategies for response. Retrieved 29. 1. 2008 from the World Wide Web: http://www.euro.who.int/document/E90711.pdf